sobota 29. září 2012

Cecilka zasloužilou matkou = naše první koťata

Tak je to konečně za námi. Poslední týden se Cec po chalupě valila, jak Zeppelin a my pořád, kdy to přijde. Byla už sama, tak utahaná, že Kubištovi už ani neodporovala a nechala se od něj tahat za uši, ocas,... nejčastěji ji Kubišta nasazoval Nelsona, někdy i dvojtýho...

Včera od rána ale bylo jasný, že dnes bude akce. Cec celý den polehávala a pomňukávala, buď u pejsků v pelechu nebo v porodní krabici, kterou jsme ji zrobili u nás ve světnici. Já celý den topil v kachlákách a  kamnech na chodbě, aby nebylo příchozím na svět zima.

Ale Cecilka si dokázala vybrat nejlepší chvilku. V 19:00 při koupání Františka. Role porodní asistentky se zhostila Míša, první kotě (úplně první kotě Cecilky) přišlo na svět naprosto v pohodě. Cec překousala pup. šňůru a chvilku to vypadalo, že se k životu mít nebude, ale po olizování začalo dýchat a po chvilce i mňaučet. No a do toho mi volali Jirka s Lenkou, že už jsou v Brusnici a kde že to tedy bydlíme (sobotní brigáda na zateplování půdy). Do toho Cec rodí, Míša kojí Františka a já naviguji návštěvu k nám...vše se zvládlo a Jirka s Lenkou aspoň viděli, jak přicházejí koťata na svět a zároveň se stali jejich kmotry (ještě aby ne, není to tak dávno, co Cec byla jejich spolubydlícíma).
Cecilka překusuje pup. šňůru...
Nakonec Cecilka během večera porodila 4 krásná, zdravá koťáka, dvě mouraté, jedno skoro celé černé a jedno rezaté.
Černé, mouraté, mouraté a rezaté...

Této barevné kombinaci sice trochu nerozumím, ale o tom, co se tady po vesnici dělo, ví jen Cecilka a anonymní kocouří otec.

Cec a její koťátka (photo by Jiří Soukal)

Žádné komentáře:

Okomentovat